V dobách našich rodičů a prarodičů bylo typické mít dítě velmi mladý. Proč? Protože nebyly možnosti jako dnes. Karierní postup, cestování nebo prostě užívání si s kamarády. Je tady spousta dalších faktorů, jako třeba peníze. V dobách minulých byly peníze jistotou. Dnes můžete skončit bez práce a co bude dál?
Dítě je velkým závazkem. Závazkem na celý život. Pořídit si tedy dítě někdy v 18 je poněkud… unáhlené. Máte před sebou školu, hledání práce a objevování světa. V tomto věku si nemyslím, že jste schopni říct, že jste našli toho pravého.
Holky si mnohdy chtějí dítě ponechat, i když kluk ne. Tím pádem budou matky samoživitelky. Nejspíše nemají dobrou kvalifikaci, nemají peníze, ale mají dítě. Samozřejmě nebudou chtít zůstat samotné do konce života. Budou si tedy chtít najít partnera. Kolik kluků v jejich věku však má zájem o holku s malým prckem? Pokud se nějaký najde, není to spíše vztah z nutnosti, než z pravé lásky?
V tuto chvíli mohou matky začít své dítě vinit za to, že se jí nevede podle představ v jejím životě. Když dítě vyroste do věku, kdy si jej matka pořídila, nastává často zajímavá situace, kdy vlastně začne žárlit na vlastní holčičku nebo kluka. Proč? Jezdí s kamarády na dovolené, chodí na školu, nebo si vydělává samo pro sebe. Je volné, nic ho netíží. A vás, jakožto jeho rodiče pomalu opouští. Opouští vás to, čemu jste obětovali celý život. Nemůžete z toho však vinit jeho, ale vás.
Tím nechci nikoho odradit od brzkého početí, jen chci říct, že na děti je spousta času. Není lepší si užít, najít práci, být zajištěný a potom až myslet na miminko, s někým, kdo vás má opravdu rád a už spolu žijete delší dobu? Bude to krásnější a jednodušší život jak pro vás, tak pro samotné dítě. Mnoho lidí je ale dostatečně vyspělých a zvládnou dítě i v tomto věku. Pak tedy, proč ne?
