Ale jen tak mimochodem, těší se i řada dospělých. Tedy například kantoři. Dva měsíce prázdninového volna se nenajde ležet jen tak na cestě.
Ale těší se i další část dospělých, totiž ti, kteří budou čerpat řádnou dovolenou. Ti, kteří ji nemají, ti mají holt smůlu.
Nu, začali jsme u dětí tak jimi budeme i pokračovat. Tyto naše radosti mají hodně možností, jak prázdniny trávit. Velká většina z nich asi pojede na pionýrský tábor. Že něco takového neexistuje? Aha, pardon, zaspal jsem dobu. Doby, kdy po dobu tří týdnů takzvaného turnusu, byly děti v tomto zařízení s nucenou zábavou jsou již dávno minulostí. Kruci, jak jsem to nesnášel. Nikdy jsem se mezi těmi modrokošiláči necítil dobře. Já pionýr nebyl, tak nevím, jakým zázrakem mne tam maminka protlačila. A to každý rok.
Dnes je situace zcela jiná. Jezdí se jen na dva týdny a asi už se nenajde nikdo, kdo by tam jezdil nerad. Tedy ne na tábor pionýrský, ale na tábor pro děti všeobecně. Asi už je nikdo nenutí hulákat ruskou hymnu na širé okolí, nebo poslouchat kecy o Leninovi.
Nynější tábory jsou skutečně především o zábavě a hraní her.
Zde je děti třeba skutečně bavit, a to není někdy zrovna jednoduché.
Velká většina táborů má nějaké specifické zaměření. Děti se tak mohou vžít do role svých oblíbených postaviček, jako je například Harry Potter, nebo rodina Adamsova. A takto strávený čas se bude jistě dětem líbit. Po celou dobu budu plně zaujaty, a tak nebudou mít čas na dělání alotrií, jak jsme je jako malí prováděli my.
Kvalitní zázemí s kvalitní stravou podle norem si každý tábor pohlídá a jeho vedení musí počítat s tím, že je sem tam navštíví hygienická nebo jiná kontrola.
Prostě tábor pro děti musí být veden bez jediné chybičky a bez jakýchkoli vedlejších problémů.
Je jasné, že stát se může cokoli, takže je podstatná i “dojezdnost” sanitky, nebo přítomnost lékaře přímo v táboře.
