Liška je velice přizpůsobivé zvíře, proto se s ní můžeme setkat nejen v celé Evropě, ale i na většině palearktické oblasti. Během 19. století byla zavlečena i do Austrálie, kde je brána jako extrémně nebezpečný invazivní druh.

Jak už jsem zmínila, má potřebu se schovávat a proto vyhledává husté lesní porosty. Ale dokáže se spokojit i s úkrytem v podobě remízků, křovinatých roklí a rákosem porostlých břehů velkých rybníků.
malá liška

Vzhled

Je to štíhlá psovitá šelma s dlouhýma špičatýma ušima a dlouhým huňatým ocasem. Váha kolísá mezi 4 -10 kg, tělo je 100 – 140 cm dlouhé včetně oháňky. V kohoutku 30 – 40 cm vysoké. Nejčastěji je rezavá na většině těla a dolní části obličeje. Břicho a konec ocasu jsou žlutobílé, nohy a uši na konci černé. V přírodě se vyskytují ještě dvě barevné kombinace. Stříbrná a šedá.

Dokáže se pohybovat rychlostí 40 km/h. Vlastní revír je velký 6-8 km a vyznačuje si ho trusem poznamenaným pachem žláz.

Potrava

Není nijak vybíravá, je to všežravec. Sbírá hmyz, hlavně cvrčky, larvy, větší brouky a vyhrabává hnízda čmeláků a vos. S klidem slupne i dešťovku, nebo plže, a když má možnost, uloví si ryby, ještěrky nebo žáby. V době, kdy hnízdí ptactvo, loví na zemi hnízdící ptáky včetně bažantů a koroptví. Vybírá jim hnízda.

Hlavní složkou její potravy jsou ale myšovití hlodavci, jako je hraboš polní. V lesích loví hraboše a myšice.  Klidně si ale uloví i savce až do velikosti srnčat. Ale v období, kdy je dostatek králíků, má o hody postaráno. Občas si uloví ondatru a nutrii, ale nebojí se zakousnout i do lasicovitých šelem. Kořist si odnáší do svého revíru a zahrabává na horší časy.
divoká liška

Ani rostlinné potravě se nevyhýbá. Kukuřice a oves, nebo jablka a hrušky, stejně tak maliny, jahody, borůvky, ostružiny a třešně.

Podaří-li se jí dostat do kurníku, vyhrává. Zadáví, co vidí.

Jak bydlí

Doupě lišky obecné může mít jednu, nebo několik vstupních chodeb. Hlavní chodby dočasné boční nory jsou tvořené menší chodbou, zakončenou vystlanou komůrkou. Hlavní průchod může dosáhnout délky 17 m. Nemusí bydlet sama. Klidně ji sdílí s jezevci nebo svišti. Ovšem je to bordelářka. Zatímco jezevec si nory až přehnaně úzkostlivě čistí, ona nechává zbytky potravy povalovat kolem.

Pro jednu lišku je víc nor. Jedna hlavní, kde jsou mláďata, ostatní jsou rezerva. Kdyby hrozilo nebezpečí, aby měla kam své mladé přenést.

Lov

Loví především v noci. Díky tomu se řídí čichem a sluchem a tím se vyrovná i těm nejlepším loveckým psům, i když stavbou očí a pružností páteře se spíš podobá kočce.

Trpělivě vysedává u vyhlédnuté dírky v zemi a čeká na kořist. Tohle je jediná chvíle, kdy nemyslí na svou bezpečnost.

V průběhu lovu je pořád v pohybu, opatrně našlapuje a vyhlíží, kdy spatří hraboše. Následně ho uloví jedním nebo dvěma rychlými skoky.

Nemoci

Může mít svrab, tasemnici liščí a vzteklinu. Svrab a vzteklinu je možné přenést na domácí mazlíčky, hospodářská zvířata, ale i na člověka. Vzteklina je u nás považována za vymýcenou.

Něco o mazané kmotře lišce
5 (100%)7
Kategorie: Zvířata